Slovníček pojmů

Slovníček pojmů souvisejících s čistícími prostředky

Absorbovat

Je celkové množství kyslíku, které spotřebují mikroorganizmy při biochemické oxidaci organických látek při 20ºC během zvolené doby inkubace. Vyjadřuje se buď v % TSK (teoretické spotřeby kyslíku na oxidaci molekuly na oxid uhličitý a vodu podle stechiometrie chemické rovnice oxidace dané sloučeniny), nebo v % CHSK (chemické spotřeby kyslíku), pokud chemické složení zkoušené látky není známé. Index u symbolu BSK značí počet dnů inkubace (v praxi běžně BSK5 a BSK28).

Je schopnost organické látky podléhat biologickému rozkladu působením mikroorganismů.

Je vlastnost látky, která představuje okamžité nebo pozdní nebezpečí v důsledku zatížení životního prostředí biologickou akumulací nebo toxickými účinky na biotické systémy.
Akutní toxicita LC50 (lethal concentration), která za podmínek pokusu udává procentuální úhyn přítomných organizmů
Účinná koncentrace EC50 (effective concentration), při které dochází ke změnám v chování organizmů,
Inhibiční koncentrace IC50 (inhibition concentration), při které dochází k zamezení růstu organizmů.
Letální koncentrace (LC) se stanovuje u ryb, zkoušky trvají nejméně 96 hodin. Stanovení EC, resp. IC se provádí na perloočkách, resp. Na řasách po dobu 48, resp. 72 hodin. Index u zkratky značí procentuální zastoupení organizmů se změněným chováním (smrt, odlišné reakce, zamezení růstu) z celkového množství pokusných organizmů.

Povrchově aktivní látky hromadící se na povrchu kapalin. Snižují povrchové napětí a zvyšují stálost emulzí, resp umožňují, aby dvě nemísitelné kapaliny vytvořily emulzi.

Disperzní soustava v níž disperzní fáze i disperzní prostředí jsou kapalné. Soustava dvou nemísitelných kapalin, v níž jedna je jemně rozptýlená ve druhé.

Je množství kyslíku, které se spotřebuje na oxidaci organických látek dichromanem draselný (K2Cr2O7) v prostředí 50 % kyseliny sírové, za přítomnosti katalyzátoru a po dvouhodinovém varu. Někdy se indexem u symbolu zdůrazňuje, že pro oxidaci byl použit dichroman draselný (CHSKCr).

Nauka o organických sloučeninách, podle některých definicí o organických sloučeninách uhlíku, podle Berzelius (1807) chemie rostlinných a živočišných látek, tj. látek vzniklých pomocí vis vitalis. V roce 1828 první umělá příprava organické látky (močovina) Wöhlerem.

Dvoufázová koloidní soustava, ve které je dispergujícím prostředím kapalina a dispergovanou fází plyn, např. vzduch. Dispergované částice plynu jsou navzájem oddělené více nebo méně viskozním filmem, který určuje stálost pěny.

Záporný dekadický logaritmus aktivity vodíkových iontů. Symbol pH je zkratka z lat. potentia H+ , zavedl ho ke zjednodušení údajů o koncentraci iontů H+ S.P.L. Sörensen (1909). V čisté vodě při 25 °C, v níž je aktivita H+ = 10-7 mol/dm3 (iontový součin vody), je pH = 7. Roztoky, jejichž pH < 7, se označují jako kyselé, roztoky, jejichž pH > 7 jako zásadité (alkalické).

Homogenní soustava dvou nebo více látek, jejichž částečky jsou v molekulárně disperzním stavu homogenně rozloženy v celém objemu.

Jsou chemické přípravky určené k odstraňování nečistot z povrchu pevných materiálů, které mají svůj příslušný účinek v součinnosti s vodou. Jsou vodnými roztoky povrchově aktivních látek (tenzidů) a aktivačních přísad, umožňujících uvolňovat, smáčet, emulgovat, solubilizovat, dispergovat, absorbovat nečistoty z pevného substrátu, a tak je převádět do roztoku nebo disperze.

Jsou povrchově aktivní látky – chemické sloučeniny, jejichž molekula je složena z hydrofóbní (lipofilní) a hydrofilní části. Tyto sloučeniny – rozpuštěny nebo dispergovány v kapalině, se přednostně absorbují na mezifázové rozhraní a snižují tak mezifázové napětí při současném zvýšení koncentrace látky na tomto rozhraní. Tenzidy mohou být buď přírodního původu (z rostlinných nebo živočišných tuků) nebo minerálního (z ropných látek). Původ spolu s chemickým charakterem tenzidů ovlivňuje jejich biologickou rozložitelnost.

Je stupeň rozkladu, kdy zkoušená látka je zcela mineralizována mikroorganizmy za vzniku oxidu uhličitého (CO2), vody, minerálních látek a nové biomasy. Úplný biologický rozklad je referenčním bodem pro hodnocení biologické rozložitelnosti dané látky. Vyjadřuje se obvykle v % DOC (dissolved organic carbon – rozpuštěný organický uhlík). Dalším kritériem pro úplný biologický rozklad je stanovení BSK (biochemická spotřeba kyslíku)nebo stanovení produkce oxidu uhličitého.